Jiří Kobza
- Počet článků 67
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Seznam rubrik
Jiří Kobza
Kdo jsou naši skuteční nepřátelé?
Přiznejme si to otevřeně : my už nevěříme tomuto státu, této vládě, tomuto parlamentu a už vůbec ne senátu, justici a Evropské Unii už vůbec ne! Nevěříme armádě, že je schopna naplnit základní povinnost, kterou je obrana území ČR
Jiří Kobza
Nadlidé přicházejí, mějme se na pozoru, už zase jsme podlidé, určení na vyhynutí.
V jejich domovině je ve školách, mešitách i v politice učí o jejich nadřazenosti nad západem. Podle tohoto učení je Evropa bohatá, ale slabá, prohnilá a bezradná svojí politickou korektností, která se jako mor rozšířila po Evropě.
Jiří Kobza
Jak dlouho ještě, má vládo česká,
budeš napínat trpělivost národa svou bezohlednou a pohodlnou bezradností. Opravdu jsi tak neschopná?
Jiří Kobza
Proč chodíme na demonstrace
No přece proto, ža tam slyšíme věci a fakta, která jinak neprojdou přes cenzuru do veřejnoprávních medií.
Jiří Kobza
S migranty před branami a s Dienstbierem a Sobotkou v zádech se invazi neubráníme
Už teď je jasné, že jako občané nemáme mnoho šancí jak zabránit invazi migrantů. Bohužel, naše vláda, složená z bruselských a amerických sluhů spolu, s parlamentem nastavili naše zákony takto.
Jiří Kobza
Brusel řeční a migranti plují dál
Zatímco Brusel i národní vlády nekonečně rokují o uprchlících a řecké krizi, další a další lodě vyrážejí přes moře a další miliardy eur a dalších měn plynou do nejlukrativnějšího byznisu za poslední století.
Jiří Kobza
Jak vyřešit problém migrantů: snadno, levně a účinně?
Uprchlíci i migranti jsou zdrojem obrovských příjmů pro všechny zúčastněné, proto je tak malá vůle k faktickému řešení.Zaslepenost a chamtivost mafiánů, neziskovek i politiků a úředníků jsou hlavní zdroje „síly“ migrantů.
Jiří Kobza
Odmítněme ilegální migranty z Afriky, ale připravujme se na skutečné uprchlíky z Evropy
Toto je úvaha o tom, jak může vypadat jedna z velice možných variant dalšího vývoje v Evropě (pokud zde nedojde k válce, pak samozřejmě bude všechno jinak):
Jiří Kobza
Evropa vymírá, Češi vymírají
protože nastupuje obrovská porodnost menšin, která válcuje a zatlačuje dosavadní mlčící a pracující většiny.
Jiří Kobza
Povinné přidělování uprchlíků k trvalému usídlení v ČR a dalších do uprchlických táborů
Stručně a jasně. Protože zásadní otázkou při prvotně špatných rozhodnutích je komu to slouží, měl bych k tomuto tématu také pár otázek:
Jiří Kobza
Měl bych dotaz: co tomuto režimu udělali malí podnikatelé?
Režim v čele s A.Babišem vytáhl do boje za zničení malých podniků.Podle zásady, že občan má být buď miliardář, nebo zaměstnanec velké korporace.
Jiří Kobza
Jak si Evropa podřezává větev, na které sedí
Dlouho již přemýšlím nad otázkou, proč je takový tlak na nesmyslné přijímání ilegálních migrantů do Evropy. Za celou dobu mne napadla jen jedna odpověď: peníze.
Jiří Kobza
Dvojí metr svědomí
Rusku je vyčítána (ať právem či neprávem) spousta věcí, některé jsou historická fakta: předválečné koncentrační tábory, politické čistky, u nás především rok 68 (i když v tom byli také Poláci, NDR-áci, Maďaři a Bulhaři).
Jiří Kobza
Evropa po EU?
Co bude s Evropou bez EU? Musíme se pomalu začít zaobírat myšlenkou, že EU tak jak je dnes, se svojí přebujelou byrokracií, nekompetentní Evropskou komisí a parlamentem, který slouží výhradně zájmům velkokapitálu, nebude věčná.
Jiří Kobza
Prasátka a kebaby nebo občané a ovce?
Před časem jsem napsal článek o vlivu politického islámu u nás. Prostřední část uveřejnil Tomio Okamura na svém vebu 3.1.15 a masmedia vzápětí rozpoutala štvanici, srovnatelnou s snad jen s komunistickou štvanicí na Plastic people. Celou dobu jsem si kladl otázku, PROČ? Napsal jsem podobných článků řadu a nic. Najednou tohle! Pak mi to seplo!
Jiří Kobza
Prosperujeme, jak nám tvrdí?
Prosperující stát je ten, kde prosperují všichni občané z poctivé práce (tedy ne pár vyvolených přisátých ne všelijaké tunely, topné oleje, podivné úvěry apodobně). Prosperita státu je měřitelná prosperitou občanů a ta je snadno zjistitelná podle výběru daně z příjmu. Myslím, že můžeme zodpovědně prohlásit, že naše země má do prosperujícího státu (podle evropských měřítek) dost daleko.
Jiří Kobza
Šaríju v České republice nechci!
Masmedia mne od začátku ledna vláčela žumpou mediální špíny za článek o možnostech občanské obrany proti islamizaci naši země,když ti, které jsme si zvolili, aby nás chránili, to nedělají a naopak islamistům pokorně ustupují.Absolvoval jsem spoustu rozhovorů s novináři a pokud mám shrnout výsledek, tak žádný z oněch novinářů, tak sveřepě bojujících za islám a muslimy v ČR, neměl ani základní povědomí o tom, co to vlastně znamená. Nečetli Korán, nečetli Towhíd, něčetli šaríju. Z celého poměrně obsáhlého článku si vybrali pouhopouhé dvě věci (zřejmě jediné, které pochopili) a to čuníky a kebab, na kterých se mne snažili grilovat. Bohužel ani u těchto dvou prostinkých tématech neudělali domácí úkol a nezjistili si, že se nejedná o úchylné nápady zakomplexovaného extremisty, ale o skutečný precedens ze zahraničí. Zakopané prasečí hlavy odvrátily stavbu mešity ve Španělsku a to,že všechny muslimské firmy a živnostníci odvádí povinně místní mešitě určitou část ze zisku, ze které je financována stavba, provoz mešity a madras, je známá věc. Přitom zde vyšla útlá knížečka Šaríja pro nemuslimy od amerického autora Billa Warnera, kterou v českém překladu vydalo brněnské Centrum pro studium politického islámu.Takže to chtělo opravdu minimální námahu a snahu. Jenže ani pak by asi výsledek neodpovídal politickému zadání reportáže a premii za dehonestaci Hnutí.
Jiří Kobza
Úvaha o budoucnosti našich tradic pod tlakem politického islámu: 3
Při práci na předchozí úvaze o nástupu politického islámu u nás, mne napadla zásadní věc, že vlastně u nás jen velice málo lidí má nějakou představu o tom, jak vypadá reálný život v islámském státě, kam nás naši slavní multikultizrádci cpou (podotýkám, že jsem zde jenom shrnul a sepsal svoje vlastní zkušenosti z různých islámských států, nejedná se tedy o teorii, ale o realitu, kterou jsem viděl a zažil). Některé věci jsem zmínil již dříve, ale pro ucelenost je zde zopakuji. Celý nástup islamizace bude, stejně jako jinde v Evropě, pozvolný, pokračovat bude tzv.salámovou metodou, kolečko za kolečkem budou ukrajovat z našich svobod. Rozhodl jsem se tedy stručně a zjednodušeně popsat, jak to bude vypadat po vítězství islámu, jaké budou cílové hodnoty života v českém chalífátu.
Jiří Kobza
Úvaha o budoucnosti našich tradic pod tlakem politického islámu:1
Při přemýšlení o razantním přístupu islamistů k prosazení politických základů pro budoucí rozmach islámu v ČR, mne napadla spousta otázek: Co běžný občan vlastně ví o islámu? Jaké jsou vlastně naše tradiční hodnoty české společnosti? Jaké je historické kulturní dědictví našich předků?Chceme je uchovat pro naše děti, nebo umožníme cizím agresivním filosofiím, aby zatlačily naši kulturu? Patří islám ke kulturnímu dědictví české kotliny? Probíhá již nyní střet civilizací aneb lze vůbec ubránit demokracii nastupujícímu agresivnímu politickému islámu a postupné islamizaci České republiky? Lze se ubránit tomu, aby zpočátku mírumilovný přístup islamistů se později nezměnil v radikální, nesmlouvavý a krutý islám jak jej známe z islámských států? Jak zabránit imigrantům, aby sebou nepřinášeli do Evropy své války, své konflikty, své krevní msty a zabíjení ze cti? Na začátku je nutno jednoznačně a nahlas prohlásit: Nejsme xenofobové a ani fašisti. Jsme to, co díky posledním 25 létům přepisování historie naší země téměř zmizelo ze slovníku češtiny : jsme vlastenci! Jsme realisté! Jde nám o budoucnost naší země, která se blíží stavu ohrožení expanzivní nesmiřitelnou filozofií, která slouží jako politický nástroj postupného ovládnutí demokratického světa. Jde nám o ochranu našeho kulturního dědictví v plném rozsahu území České republiky. Jde nám o ochranu a zachování demokratických principů našíspolečnosti. Nebudeme zde proto mluvit o obyčejných muslimech, kteří jsou muslimy protože se narodili v islámském světě a kteří si žijí i na západě nenápadně v soukromí a hledí si svého, ani o teroristech, podřezávajícími hlavy západním humanitárním pracovníkům v přímém přenosu. Budeme přemýšlet o (pro naši společnost) nejnebezpečnější formě islámu, o politické přípravě islamizace demokratické společnosti. Politický islám nemá nic společného s náboženstvím, jedná se totiž o komplexní mocenský politický nástroj k ovládnutí demokratické (tedy v očích muslimů slabé a prohnilé) západní civilizace tou radikálnější islámskou, za využití všech nástrojů, které jim demokracie nabízí. Na začátek musíme ještě říct, že to nejsme my, zákona dbalí občané, kdo má problém s islamisty, my ho u nás vetšinou (zatím ještě naštěstí) nemáme, ale jsou to právě naopak oni, dogmatičtí muslimové, kteří mají problém s naší kulturou, naším způsobem života a vůbec s tím, že stále ještě jsme ve své zemi. Snaží se to všechno změnit podle přikázání Koránu (cožpak neřekl prorok Mohamad, že každý nevěřící si může svobodně vybrat zda obejme islám nebo smrt?). Otázkou je, co lidé, kteří se tak ostentativně vyčleňují vůči domácí společnosti (odíváním, způsobem života, pohrdáním demokracií) a kteří nás v naší vlastní zemi považují za měněcenné, zde vlastně pohledávají? Jako občan a volič se mohu jen ptát: proč tedy se naši politici ani většina národa nechtějí poučit ze zkušeností s nástupem islámu ze západní Evropy, Austrálie či Afriky? Proč tak vytrvale pod nejlíbivějšími hesly multikultury, tolerance, demokracie atd. připravují pro naše děti život v nepřátelském prostředí vlastní země? Marně hledám odpověď. Možná jsou mezi nimi užiteční idioti, ale u většiny jako bych tak nějak za tím vším cítil hořký pach nafty a slyšel šustění petrodolarů. Otázek je tedy více než dost a namísto odpovědí od našich politiků, kteří na nás šijí velice nejistou budoucnost (s výjimkou otevřeného realismu Tomia Okamury), se dočkáme jen neurčitého mlžení a blábolů o multikulturním obohacení společnosti. Stále mizernější vzdělání si vybírá svou daň. Proto si dovolím malou připomínku dějepisu: Cožpak naši kulturu nějak o bohatila mongolská invaze? Jakou kulturu přinesli Turci do Evropy? Obohatila nás německá okupace? Obohatila naši kulturu doba sovětského vlivu? Zeptejme se i jinak: patří do Evropy šaríja a džihád? Jak obohatí evropské kulturní dědictví? Myslím si, že máme přeci vlastní evropskou velice bohatou kulturu a navíc dost špatných historických zkušeností, abychom se mohli pouč
Jiří Kobza
Uprchlíci? Imigranti?Asylanti? Kdo se to k nám vlastně hrne, koho n
Pokusme se napřed definovat jednotlivé pojmy, neboť díky masmédiím jsou tyto pojmy používány bez ladu a skladu a hlavně bez znalosti, co vlastně znamenají.Tím dochází (kolikrát i nejspíš záměrně) k záměně pojmů a k matení veřejnosti. Ze severní a střední Afriky se do Evropy táhnou desetitisíce ekonomických imigrantů, kteří se snaží opustit živoření doma a najít lepší a bezpečnější život v Evropě. Tito jdou přes ploty, bez ohledu na místní zákony, jako nelegální migranti a v momentě kdy mají problém najít si práci (většinou se jedná o mladé muže, drtivou většinou muslimy, nekvalifikované pracovníky, sice většinou s vojenským výcvikem, ale bez valných šancí na civilní zaměstnání), mají problémy akceptovat náš způsob života a stávají se tedy vděčnými adepty zločinu. Ekonomičtí imigranti se stávají celosvětovým problémem, obzvlášte za současné situace vratké a rozkymácené evropské i světové ekonomiky, kterou spekulanti využívají k přerozdělení ještě větší koncentrace bohatství do rukou pár rodin, a zbytek i rozvinutého světa je ponechán v existenční starosti. Za této situace, především veliké nezaměstnanosti, je otázka ekonomické imigrace velmi ožehavým politickým problémem. Náboženská imigrace je ještě složitější otázkou. Silné zejména muslimské menšiny v nmoha západních zemích již mají takovou volební váhu, že nastolují teror politické korektnosti ( jak se nyní vznešeně nazývá prachsprostá politická zbabělost), že ve strachu o jejich hlasy v příštích volbách se bojí nazvat věci pravými jmény a stávají se poslušně bečícími ovcemi, jdoucími v čele svých národů na porážku svých vlastních kultur a náboženství.A to vše nemluvě o vedlejších efektech terorismu a kriminality. Uprchlíci, hledající asyl, naproti tomu utíkají z míst nebo ze zemí, kde většinou zuří občanská, kmenová, mezinárodní válka a prchají o záchranu holých životů svých a své rodiny.Většinou prchají z exotických zemí pokud mohou i s nemluvňaty a babičkami a hledají bezpečný asyl kdekoliv, kde by mohli pár let někde přečkat až se věci uklidní a mohli se vrátit do své zničené a vydrancované země. Jejich úděl je o to složitější, že se mnohdy jedná o celé rodiny, nebo naopak o opuštěné osamocené traumatizované lidi, sirotky, vdovy, starce. Hledají tedy asyl, milosrdenství v momentech naprostého zoufalství. Asylanty se tito lidé stávají, pokud najdou zemi, která je ochotna je přijmout, dát jim přístřeší a minimální péči.Zde je patrný největší rozdíl oproti imigrantům. Asylanti bývají zpravidla hostitelské zemi neskonale vděční za přijetí. Píšu toto ne z důvodu, že bych chtěl poučovat, ale aby bylo jasné, koho míním pod jednotlivými označeními. Určitě ale stojí za to zde zdůraznit, že naším největším nepřítelem je bohužel úchylná a zvrácená filozofie politické korektnosti našich vládců, u nás a zejména v Bruselu, za kterou se skrývá obyčejná politická zbabělost řešit problémy.
Jiří Kobza
Tak je tady ta krize nebo není ?
Tuto otázku si kladu pokaždé, když vidím v čt nějakého bankovního experta v bezvadném obleku od Vesaceho, jak moudře hovoří o tom, že se česká ekonomika už odrazila ode dna a už už vyletí vzhůru jako Fénix. Toto dokládá statistikami astronomických nárůstů zisků bank. Jenže když vyrazím mezi lidi, na trh, mezi malé podnikatele, vidím něco úplně jiného. Vidím lidi, pro které je i 20 kč za atrakci pro dítě příliš mnoho, pro které dopřát si 2 deci vína za 30 Kč je luxus. Na mělnickém vinobraní bylo určitě přes deset tisíc návštěvníků, ale dosažené obchodní obraty dokládali nejlépe stánkaři, kteří v půlce slavností balili krámy a jeli pryč. Takže jak je to s tou krizí? Začínám si vážně myslet, že krize je zde jen pro ty chudé, protože ti bohatí na ní ještě více bohatnou a spíše bych tedy řekl, že krizi chápou jako účinný nástroj dalšího přerozdělování majetků od těch chudých k těm bohatým. Už nejméně 4 roky posloucháme z našich objektivních, nestranných a radou pro čt účinně kontrolovaných médií jak jsme na tom čím dál lépe. Asi žiju v jiné zemi, protože pokud zůstanu u té naivní skupiny občanů, kteří stále věří tomu, že je správné se živit prací, tak ať se rozhlížím kolem sebe jak chci, vidím jenom spoustu zadlužených, vystrašených a horko těžko přežívajících lidí. Krize je totiž především STRACH. Strach z nenadálých výdajů, ze ztráty zaměstnání, z nenadálých exekucí,z nemoci, strach, který vyvolává oprávněnou potřebu a nutnost našetřit si nějakou rezervu aby bylo možno přežít alespoň pár měsíců, když se věci pokazí. Proto vklady v bankách rostou a banky vydělávají. Jenže to není signál, že krize pominula, to je signál, že nabývá na síle, že se do nás zakusuje stále hlouběji. Znamená to, že lidé stahují finanční prostředky z trhu a ukládají je neproduktivně do bank, právě ze strachu z toho co přijde a co ještě může přijít. Jenže! Pokud se lidé budou bát utrácet, firmy nebudou prodávat, když nebudou prodávat, nebudou vyrábět, když nebudou vyrábět, tak nemohou zaměstnávat a dostáváme se do kolotoče nezaměstnanosti a chudoby.A je tu krize jako z učebnice. Když k tomu připočteme Kalouskovy zběsilé škrty, Drábkovy šílené zákony o zaměstnávání, registrační kasy a další „prorůstová opatření vlády“ (ta jsou zde asi proto, aby rostla administrativa a počty úředníků), dostáváme opravdu ďábelský koktejl, ve kterém se drobný živnostník snadno ztratí. Konec konců, počty zkrachovalých živností (skoro 400 jenom za září), kdy většinu údajně tvořily pohostinské podniky, hovoří samo za sebe. Jenže to asi k těm expertům ve Versace oblecích nedosáhne. Minulé vlády považovaly pracující lidi za plebs, hodný jenom dalšího odírání, a současná vláda se od těch minulých moc neliší. Konec konců, vždyť v ní většinou sedí politici, kteří sami v životě neudělali nic užitečného, nic nevytvořili, co by umožnilo lepší život zejména těm, kteří vytváří národní bohatství (pokud se o něčem takovém v naší vydrancované zemi dá vůbec ještě mluvit), to znamená drobní a střední podnikatelé a živnostníci. Lidé, kteří pracují a vytvářejí hodnoty si zaslouží lepší stát než nenasytný moloch, který na jedné straně občany vysává ze všech stran, na druhé velkoryse utrácí za nepotřebná dobrodružství a přehlíží obrovské zlodějiny mocných. Je proto povinností a prvořadým úkolem občanských hnutí hájit právo a zastávat se těch bezvýznamných občanů, kteří nesou tíhu této podivné domácí krize kterou nezavinili a o které nikdo z mocných nemá zájem.
Jiří Kobza
Nezaměstnanost-zhouba, nebo požehnání?
V naší zemi je skoro ( +/-) 700.000 registrovaných nezaměstnaných. Samo o sobě je to číslo pro normálně uvažujícího poctivého člověka děsivé. Proklamovaná cesta ven zahájením malého podnikání se ukazuje jako velice pochybnou a pokryteckou. Malé podnikání je celou sítí administrativních omezení, nařízení, pokut a vůbec bezbřehou buzerací státní správy tak likvidované, že mne to celé přinutilo k závěru, že zde není zájem vlády o snížení nezaměstnanosti ale zřejmě je to celé naopak. Předkládám malé zamyšlení, komu vlastně prospívá tak šíleně veliké číslo nezaměstnaných? Kdo se z nich má dobře?
Jiří Kobza
Islámský chalífát budoucnost Evropy?
Naprosto mne uzemnilo šílené rozhodnutí Obamy, podporovat „umírněné povstalce“ proti Bašáru Assadovi. Dlouho jsem přemýšlel co (nebo kdo) ho k tak šílenému kroku vedlo. Neumím si nějak představit, že by měl neodolatelné nutkání podporovat radikální islamisty ( i kdyby mu buhví co naslibovali ohledně zdrojů syrské ropy, nikdo na světě nemůže splnit to, co islamista naslibuje nevěřícímu, to už předvedl Chomejní). Tak proč se Obama rozhodl, že jim ten boj proti legitimně zvolené vládě usnadní díky báječným americkým zbraním a materiálu. Jak elegantně a taktně pominul tu zjevnou okolnost, že islamisté, bojující v Syrii proti Bašárovi a islamisté bojující v Iráku proti všem za vytvoření chalífátu, jedno jsou. Důsledek tohoto rozhodnutí je jasný: dříve či později se naši vojáci v rámci amerického expedičního sboru utkají s teroristy, vyzbrojenými americkými zbraněmi z této pomoci. Mluvit kvůli uklidnění davů doma o umírněném islámu, je stejný blábol jako kulatá krychle či suchá voda. Islám je jen jeden. Dogmatický,nekompromisní, nemilosrdný a nediskutující. Jenže v této situaci i výměna amerického seržanta za 4 vysoké funkcionáře Al Qaidy začíná vypadat podezřele. Co vedlo vládu USA k tak razantní změně politiky vůči islámskému teroru?
Jiří Kobza
V Syrii vyhrál Bašár Asad
Vážení nezávislí a objektivní veřejnoprávní novináři, čemu se divíte? I obyčejní Syřané totiž vědí, že za Bašára byl v Syri pořádek,hospodářství vzrůstalo, naftu jim neplundrovaly americké ani britské společnosti, zbraně kupovali od Rusů a z Íránu. Podle všech znaků prostě typická cílová země pro vývoz americké demokracie. Po kruté a krvavé občanské válce, kdy se Západ na straně „demokratické opozice“ hloupě zapletl s islamistickými bojůvkami (stejně jako v ostatních zemích "arabského jara"), které zvětřily příležitost dostat se k moci v Syrii, když jim to v Egyptě nevyšlo, se lidé rozhodli, že chtějí ve své zemi silného prezidenta a hlavně pořádek a mír. Předpokládám, že se brzy z našich médií dozvíme, že tyto volby nemůžeme uznat, protože je nevyhrál oblíbenec Západu, protože je opozice (včetně islamistů) bojkotovala (nejspíš proto, aby nebylo vidět, jak mizivou podporu obyvatel mají). Jenže je základním lidským právem právo na sebeurčení a syrské volby jsou především záležitostí Syřanů. Islámští fanatici, kteří se do Syrie sjeli z okolních zemí a z Evropy bojovat,vyškolit se a nasát radikální islám, do toho nicméně Syřanům nemají co mluvit, stejně jako Západ. Těch pár set tisíc mrtvých Syřanů Bilderberg ani Rotchildy nezajímají, miliony uprchlíků také ne. Nyní, když to ale vypadá, že syrská nafta zůstane Syřanům, to bude pro oba světové loutkáře opravdový problém , který se nejspíš budou snažit nahradit z jiných zdrojů někde jinde. Takže otázka dne je : kde ještě mají naftu, zkorumpovatelnou vládu a ještě tam nedrancují Rockefelleři, Haliburtoni a další?Tam totiž zamíří další export demokracie – nebo naftokracie? Naší snahou musí jednoznačně být humanitární hledisko pro řešení těchto nezměrných lidských tragedií, napomoci návratu uprchlíků, pomoci při obnově zničené země, odminování a vyčištění bitevních polí,obnovit zdravotnictví a školství. Proto vyzývám vládu, aby na přímou pomoc Syrii vyčlenila prostředky na zdravotní a humanitární pomoc uprchlíkům a zasadila se o mír například embargem na dovoz zbraní, důsledným sledováním islamistů, kteří tam bojovali proti vládě a dala novému prezidentu prostor k vyjádření v OSN. Také vyzývám radu pro čt aby zajistila objektivní informování veřejnosti o situaci a vývoji v Syrii. Manipulací ze strany našich veřejnoprávních médií již bylo opravdu dost.
Jiří Kobza
Tahle země není pro starý
Ve vztahu k starým lidem se naše vlády mohou opravdu stydět. Věk odchodu do důchodu se posouvají bez ohledu na to co a kde dotyčný vlastně dělal a počty nezaměstnaných se víceméně nemění. Na začátku byla zřejmě totálně ujetá idea, vzniklá patrně v opojení parlamentního bufetu, že poslanec,advokát, havíř či voják, mají stejně náročnou práci a není tudíž problém aby 70 ti letý advokát pracoval stejně jako 70ti letý řidič obrněného transportéru či pilot. Pokud budeme vycházet z premisy, že v naší ožebračené zemi je k dispozici určitý počet pracovních míst, pak i průměrně vzdělanému chemikovi mělo být jasné, že při nástupu byť slabších ročníků mladých lidí jim budou také zapotřebí pracovní místa. Jenže, opět z chemického rozhodnutí, na těchto místech sedí budoucí důchodci, jejichž odchod do důchodu je neustále odsouván. Kromě toho, zahraniční investoři, kteří využily štědrých nabídek Cechinvestu, zaměstnávají stále více zahraničních pracovníků, neboť je to vyjde levněji. Takže v zemi s necelými 11 mil obyvatel máme 600.000 vlastních registrovaných nezaměstnaných a volná místa se neobjevují. Výsledkem je, že lidi nad 45 let jsou víceméně bez šance najít nějaké zaměstnání, bez ohledu na kvalifikaci a zkušenosti. Když k tomu připočteme zkutečnost, že důchod se vypočítává z příjmů z posledních 5 let, je zřejmé, že důchody se budou z většiny počítat z podpor v nezaměstnanost, příspěvku na bydlení atd, protože většina nastávajících důchodců bude před odchodem do starobního důchodu stejně nezaměstnaných. Být starý v České republice není vůbec snadné.Generace lidí, kterým je nyní nad 50 už pomalu nemá šanci se důchodu dožít, pokud vezmeme v potaz i demografické statistiky, např.průměrnou délku života v ČR. Na otázku, kde tedy brát na důchody, bych odpověděl asi že nejlepší by bylo vrátit ukradené důchodové fondy, nakumulované ještě za minulého režimu a které naše „pravicová demokratická“ vláda použila na podivné privatizační kejkle a prohrané arbitráže.
| předchozí | 1 2 3 | další |
