Kam se nám schovala demokracie? Neschovala se, umřela……

Přituhuje – a to nejenom v oblasti mezinárodních vztahů a s ohledem na bezpečnostní situaci v Evropě (nejen) v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině.

Studenou válku proti části vlastních občanů a určitému segmentu politického spektra vede i česká vládní moc, skrze jí podřízené represivní orgány a některé specifické subjekty (např. vybrané politické neziskové organizace).

Již delší dobu čelí obžalobě členové vedení spolku Českoslovenští vojáci v záloze za mír. Proto, že měli údajně před několika lety vyslat Miloše Ouřeckého bojovat na ukrajinský Donbas, aby se tam prý „naučil zacházet s výbušninami, zbraněmi a nebezpečnými látkami“. Celkem v této souvislosti policie viní z podpory terorismu pět lidí, mezi nimi pravoslavného kněze Přemysla Hadravu, šéfa spolku a bývalého podplukovníka Armády České republiky, a zástupce ředitele jedné pražské střední školy Ivana Kratochvíla, důchodce Vladimíra Štádlera a elektromechaničku Andreu Krulišovovou.

Obviněné stojí na konstrukci, že poslalo „svého vojáka“ Ouřeckého v roce 2017  na Donbas , kde se měl pozděj zapojit zapojil do 1. útočné brigády takzvané Doněcké lidové republiky. Kvůli tomu mu za zločin teroristického útoku hrozí až 20 let za mřížemi. Podle své advokátky Zuzany Dohnalové s obviněním nesouhlasí a odmítá jej.

Dle textu obvinění, které je místy na pomezí sci-fi a dadaismu, si členové spolku od jeho výcviku údajně slibovali, že se naučí manipulovat s výbušninami a zbraněmi, aby pak mohl vycvičit další lidi, „…kteří by byli využiti  v rámci ústavní, hospodářské a politické změny v České republice,,,“.

Obviněné Krulišové hrozí za propagaci a podporu terorismu až 15 let za mřížemi, knězi Hadravovi dokonce až 20 let za financování terorismu. A to vše nehledě na to, že profesně, lidsky a společensky jsou obvinění de facto zničeni už teď.

Na tyto údajné aktivity spolku jako první upozornil investigativní novinář z magazínu Reportér Tomáš Forró v článku „Češi na Donbase – když vlastence vzrušuje válka“. Tedy, jde v podstatě (opět) o stíhání na základě novinářského udání.

A nesmírně pikantní na tomto trestním stíhání je i ta skutečnost, že zde hrozí českým občanům mnohaleté tresty z službu v cizí armádě –  zatímco v souvislosti se současným konfliktem na Ukrajině česká vláda české občany k účasti v tomto boji přímo podněcuje…

Zcela zásadním předělem – a dnem konce, jakkoli omezené, svobody slova projevu v České republice byl 25. únor 2022, kdy došlo na pokyn tajných služeb a vlády, rukama podivného soukromého sdružení CZ.NIC, k brutálnímu nástupu cenzury prostřednictvím vypnutí nejprve osmi, a vzápětí zhruba další desítky, informačních webů. Čímž došlo k porušení ústavy České republiky včetně Listiny základních práv a svobod – k pošlapání práva na svobodu projevu i práva na podnikání. Navíc exekutivním mocensko-represivním zásahem bez písemného
a právního podkladu, bez standardní možnosti rychlého odvolání poškozených subjektů.O znepřístupnění webů totiž nerozhodla žádná složka státu, policie nebo soud.

Vše toto bylo doprovázeno ještě dehonestačními výroky premiéra Fialy bez jakýchkoli důkazů, že jde o dezinformační weby placené Ruskem. Ředitel CZ.NICFilip k tomu, mimo jiné, říká, že samo sdružení weby nevytipovalo ani nestudovalo, co píší. „My jsme spolupracovali s bezpečnostními složkami státu, doptali jsme se jich, které weby jsou ty, jež podle jejich názoru ohrožují bezpečnost. Pak jsme ten seznam prošlia ty konkrétní weby jsme vyřadili“, vysvětlil Filip.

Paradoxní je, poslouchat vášnivou kritiku, že (ačkoliv na rozdíl od nás je Rusko v konfliktním stavu s Ukrajinou) opoziční weby a Instagram odpojili v Rusku. V čem je asi ten rozdíl že u nás je to správné
a v Rusku zavrženíhodné?

Jedná se o soukromé weby, takže toto omezení jednoznačně omezuje nejenom lidské právo svobody slova (viz níže), ale i soukromé podnikání a hospodářskou soutěž v České republice. Jde tedy jednoznačně o protiústavní opatření.

Policie nyní začíná vážně uvažovat i o tom, že bude stíhat osoby, které veřejně propagují a používají symbol písmene písmeno „Z”, což má znamenat projev sympatií k ruskému útoku na Ukrajinu. Používání tohoto symbolu má být postihováno stejně jako používání svastiky-nacistického hákového kříže. Web informuje, že policie chystá metodický pokyn, podle kterého by bylo možné vyšetřovat pro podporu ruské agrese na Ukrajině ty osoby, kteří s ní vyjadřují souhlas právě prostřednictvím písmene „Z". „Řeší to nyní právníci spolu s experty protiextremistických odborů. Přiklánějí se k tomu, že se to bude posuzovat stejně jako svastika. Tedy jako propagace a podpora hnutí směřujícího k potlačování svobod,” uvedl podle webu vysoce důvěryhodný zdroj z bezpečnostní komunity.

V souvislosti s omezováním prostoru svobody v naší zemi pro české občany nesmíme zapomínat ani na vyloženou diskriminaci ruských občanů u nás, která už se také rozbíhá. Týká se to například podmínění zakládání obchodních společností, pořizování nemovitostí či možnosti studia na vysokých školách (např. Mendelova univerzita v Brně), písemným potvrzením nesouhlasu s ruským útokem na Ukrajinu.

Nástup politických procesů, vězení za názor

Jsme na začátku a je tedy nanejvýš důležité ptát se, kde a jak to skončí? V České republice nyní hrozí za veřejná prohlášení schvalující útok Ruska na Ukrajinu až tříleté vězení „Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity,“ sdělil v tiskové zprávě nejvyšší státní zástupce Igor Stříž. Jak řekl jistý klasik: „můžete zde hovořit úplně o všem, Ovšem na svoje vlastní riziko“!

Policie v tomto ohledu prověřuje údajně až stovky lidí. Jeden z nich už byl před několika dny obviněn a momentálně je trestně stíhaný na svobodě. „Obviněný se měl předmětného jednání dopouštět prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích. V případě pravomocného rozsudku obviněnému hrozí trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let,“ řekl mluvčí policie Jaroslav Ibehej. Dalšími prověřovanými osobami jsou podle webu Neovlivní.cz třeba i politici Lubomír Volný či Zdeněk Ondráček. „Obdivuji Putina za trpělivost s tou ukrajinskou fašistickou chátrou,“ napsal na Facebook bývalý komunistický poslanec. Dodejme, že to učinil několik dní před útokem na Ukrajinu i před uznáním Doněcké a Luhanské republiky ze strany Ruské federace.

Jsou to další doklady smrti svobody projevu v přímém přenose.
A bez skutečně garantované a reálné svobody slova nelze hovořit
o svobodné společnosti, ani o právním státu.

A aby nebylo mýlky, tyto procesy neodstartoval ruský útok na Ukrajinu. Pronásledování a trestní stíhání za určité, politicky „nekorektní“ a nevhodné názory tu bylo už dříve. Z těch nejznámějších případů jde zejména o dva politiky (poslance) opozičního hnutí SPD, Miloslava Roznera a Karlu Maříkovou. Miloslav Rozner, čelí obžalobě kvůli svému výroku o někdejším romském koncentračním táboře v Letech u Písku. Rozner podle státního zástupce v roce 2017 označil tábor za „neexistující pseudokoncentrák“. Tím se podle obžaloby dopustil zpochybňování a schvalování genocidy. Sněmovna jej v minulém volebním období, když byl ještě jejím členem, k trestnímu stíhání nevydala. Ale jelikož poslanecká imunita již není doživotní, jako tomu bylo dříve, ale pokrývá pouze dobu trvání konkrétního mandátu, je nyní, poté, co do Sněmovny nebyl znovu zvolen, stíhán (a souzen). Už to je docela velký společenský trest a stigma – pocit, že jednou, třeba za mnoho let, bude člověk stíhán a souzen za časově velmi starý výrok, pocit, že na něj někde čeká pomyslný policejní komisař se zatykačem…

Bývalému poslanci za necelou jednu větu hrozí až tříleté vězení, byť z kontextu jeho inkriminovaného projevu je evidentní, že šlo o kritiku rozhodnutí tehdejší vlády odkoupit za téměř neuvěřitelnou půl miliardu korun z veřejných peněz vepřín stojící u pietního místa v Letech.

Státní zástupce z výše uvedeného Roznerova sousloví v obžalobě naprosto neuvěřitelně dovozuje a tvrdí, že exposlanec tím „veřejně relativizoval nacistické zločiny a zpochybňoval utrpení osob romského etnika“. Což nemá nic společného z realitou a je zarážející, že vůbec nějaká obžaloba obecně může být postavena čistě na prokurátorských dojmech a na přesvědčení státního zástupce o tom, že ví, co osoba obžalovaného určitým výrokem myslela. Toto je mimochodem, v obecné rovině, snad nejslabší místo existence (a stíhání) verbálních trestných činů vůbec – skutečnost, že orgány činné v trestním řízení si usurpují zkoumat a vyklýdat svobodné myšlení dospělých občanů.

Obdobný je i případ poslankyně Karly Maříkové, kterou Sněmovna odmítla vydat k trestnímu stíhání za její negativní výrok k ilegální migraci do Evropy. Víme ovšem, že jde v podstatě jen o odklad trestního stíhání. Stíhání za legitimní politický názor a výrok, jakých jsou léta plná média a sociální sítě. Mimo jiného jde i o nepřípustné omezování veřejné diskuse represivními orgány exekutivní moci vůči představitelům moci zákonodárné. Přeloženo do běžné češtiny to neznamená nic menšího než jasnou vyhrůžku: „Opoziční poslanci, nemyslete si, že si můžete říkat co chcete, my si na vás počkáme a něco na vás vymyslíme, aby si toostatní poslanci a politici rozmysleli, pouštět si pusu na špacír proti naší jediné liberálně socialistické pravé víře, pravdě a lásce!“.

Asistent poslance SPD Jaroslava Foldyny a publicista Michal Walter Kraft už za veřejnou publikaci názoru dokonce odsouzen je. Šlo o studii, která predikovala, že hromadný přesun migrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy pravděpodobně postupně přinese Evropanům násilí, chudobu a další negativní jevy. Což už je pomalu realitou. Dále v inkriminovaném textu konstatoval, že organizované, hromadné, či dokonce násilné překračování státní hranice cizího státu se dá považovat za válečný akt, že v takovém případě jsou bezpečnostní složky daného státu povinné tomuto jednání zabránit. Čili, šlo o veřejný projev politického realismu, poučeného kritického myšlení. A za to se dnes u nás tvrdě trestá – pod heslem, že když určité myšlenky budeme sankcionovat, a v podstatě je zakážeme, tak je i politicky potlačíme, eliminujeme je z veřejného a mediálního prostoru – a tím i marginalizujeme politické proudy a subjekty, které je ve společnosti artikulují a reprezentují. Jde tedy v podstatě i o – zjevně protiústavní – omezení volné soutěže politických stran a hnutí.

Jsem snad sám, kdo vidí jak demokracie v naší zemi dostává
od liberální, genderově vyvážené a Antifa vlády pořádně na frak?

Tzv. liberální demokraté, podobně jako další totalitáři v dějinách, chtějí rozhodovat o tom, jaké názory jsou ty jediné přípustné. Vracíme se v čase zpět.

Mimochodem, soud dal ve svém pravomocném rozhodnutí Kraftovi „milostivě“ vybrat: zda chce zaplatit pokutu 30 tisíc korun, anebo jít na 60 dnů do vězení…

Někdy už k odsouzení není ani nutné nic říci či napsat. Bývalý voják české armády Martina Zapletal dostal nejprve podmínečný trest (deset měsíců s odkladem na dva roky) za výtržnictví, které ovšem rovněž spočívalo ve vyjádření názoru svého druhu – šlo o to, že svůj názor
na průjezd amerického vojenského konvoje vyjádřil specifickým způsobem, stáhl si kalhoty s trenkami a vystrčil na kolonu holý zadek. Skutečně výtržnictví jako vyšité, ještě, že to soud nekvalifikoval jako válečný akt vůči USA. Kdyby alergická reakce státní moci nebyla k pláči, a nešlo o tak závažný útok soudní moci na ústavní svobody občanů, bylo by to i někdy k smíchu…Pozdější překvalifikování skutku na přestupek
na podstatě věci nic zásadního nemění…

„Toto soudní jednání považuji za absurdní. Jsem přesvědčený, že jsem se žádného protiprávního jednání nedopustil. Vyjádřil jsem pouze svůj postoj k armádě, kterou považuji za největšího agresora na světě. Po desetiletí rozpoutává válečné konflikty, při kterých umírají vojáci i civilové,“ prohlásil k tomu pan Zapletal. Co dodat? Že při současných výhledech propadu ekonomiky běžných domácností pan Zapletal jen znázornil, že nás čeká budoucnost s holými zadky, pokud se nevzpamatujeme. A jak ukázaly loňské volby, i jeho názorné varování bylo marné.

I toto jsme tu už měli za Němců i za komunistů

Vládní cenzura médií, omezení svobody projevu a oficiální výzvy
ke stíhání a tvrdému sankcionování určitých typů verbálních vyjádření, která jsou v příkrém rozporu s mainstreamem pravdy a lásky, rovněž vyvolaly ve společnosti mohutnou vlnu udavačství. Web TV NOVA uvádí, že čeští policisté vyšetřují už desítky podnětů od lidí, kteří nahlásili, že někdo veřejně schvaloval a podporoval ruskou invazi
na Ukrajinu. "Evidujeme desítky podnětů na komentáře v internetových diskusích schvalující ruskou invazi a aktivity ruské armády. Internetové prostředí pečlivě monitorujeme a omlouváme se, že nereagujeme na každé označení v příspěvcích. Není to vždy žádoucí a taktické," uvedli k tomu zástupci Police ČR na jejím oficiálním twitteru.

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, někdejší komunistický vojenský prokurátor, o kterém zástupci stran současné vládní pětikoalice,
když ještě byli v opozici, opakovaně prohlašovali, že jej po svém nástupu do vlády ihned odvolají – a nyní se jim pro jeho totalitní mentalitu naopak velmi hodí – v této souvislosti prohlásil: „Pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelní představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti za trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy podle § 405 trestního zákoníku.". Trestní sazba je zde jeden až tři roky odnětí svobody nepodmíněné.

Pomalu, ale jistě se rozjíždíme směrem do pekla nesvobody a totality – ještě můžeme seskočit, zatím jen za cenu menších poranění. Čím později vyskočíme, tím budou následky horší.

Proč jsem to celé sepsal? Protože se nacházíme na skluzavce strachu, donášení, špehování, udávání. Protože stejně jako za dob StB i nyní začíná být společnost prolezlá konfidenty a agenty jisté tajné služby. Stejně jako tenkrát se na nepohodlné politiky, aktivisty, weby, novináře a vůbec vlastence šmahem shromažďují informace, jsou vytvářeny seznamy (které vytváří podivné, státem financované, soukromé spolky jako jsou Čeští elfové, Evropské hodnoty a tucty dalších) „nepřátel režimu“. O „ideopolicii“ v podobě tzv. Centraproti terorismu a hybridním hrozbám v rámci struktury Rakušanova Ministerstva vnitra už ani nemluvě.

My, co jsme starší, jsme se již jednou v této řece koupali. Jak je ale možné, že jsme v ní zase, když jsme viděli, kam to vše spěje, varovali jsme lidi a stejně nás nebrali vážně? Jsme snad trestáni tím, že tu dobu minulou budeme prožívat znovu?