Evropský parlament: volit či nevolit?

  Minulých 10 let nás naučilo, že pod taktovkou politických stran minulých koalic i opozice, se evropský parlament a evropská komise staly odkladištěm vysloužilých nebo nepoužitelných politiků, kteří odjeli do Štrasburku či Bruselu a už o nich nikdo zde neslyšel. Navíc tato „politická reprezentace ČR v EP“ se vyznačuje jedním společným rysem: totálním odtržením od reality běžného života obyčejných lidí v ČR. Europoslanci byli rekrutováni ze světa levné parlamentní restaurace a z prostředí, kde politické kšefty a plané tlachání byly povýšeny na odbornou práci. Jsou to lidé, o kterých nikdo neví, čeho v evropském parlamentu dosáhli, co pro Českou republiku vylobovali, jak se postarali, aby nesmyslná nařízení evropské komise neztěžovala život našim občanům. Minulé parlamentní volby připravily o moc dosud neomezeně vládnoucí partaje a jejich stínové skupiny, přesvědčené, že je nemůže nic ohrozit (vždyť pracovaly 23 let na tom, aby zákonodárství, justici i policii uzpůsobili svým zájmům) a tak je naděje, že nadcházející volby do Evropského parlamentu přinesou svěží vítr s lidmi,kteří přicházejí z reálného života a tudíž umí dobře odhadnout dopady nařízení a zákonů EU na běžného občana v ČR. Je naděje, že nebude docházet k tomu, čeho jsme byli svědky během jednání o přístupových protokolech do EU, kdy o zásadních otázkách rozhodovali nekompetentní úředníci a důsledky jejich diletantismu například v zemědělství, ponese naše republika ještě dlouhé roky (minimálně do roku 2030). Bohužel, jsou to věci, které se již nedají napravit, jsou totiž pro velké země EU natolik výhodné, že není možné prohlasovat změnu. Jsou zde ale další palčivé problémy, které se týkají nás všech a kde je nutno iniciovat rozhodnutí evropské komise, například bojovat za posílení role místního referenda mapř. při provádění důlních prací nebo stavby mešit. Je nutno bránit se tomu, aby tolerantní multikulturalismus sloužil jako otvírač dveří importu netolerantního extremismu a byl zaměňován za otevřenou bránu pro dogmatiky, potažmo teroristy a organizovaný zločin. Práva menšin nesmí být na úkor práva většiny na slušný život. Evropské i státní zákony musí být vždy nadřazené jakýmkoliv náboženským či zvykovým a kmenovým právům dovezeným odkudsi z daleka. Je jasné, že ani všech 20 českých hlasů neprohlasuje samo o sobě v 700 členém parlamentu tak ambiciozní plány. K prosazení takových záměrů je nutné najít spojenectví s ostatními zeměmi střední,východní a jižní Evropy. Je tedy na voličích, aby věděli,jak jsou volby do evropského parlamentu důležité, aby zodpovědně rozhodli, komu dají důvěru aby hájil české zájmy.Je nezodpovědné nevolit.