K tomu nelze mlčet!

V úterý 31. května se v Poslanecké sněmovně projednávala novela tzv. Lex Ukrajina, což je zákon, který má upravovat podmínky a podobu přístupu našeho státu k uprchlíkům z Ukrajiny, pravidla přiznávání statutu jejich dočasné ochrany a vyplácení speciálních sociálních dávek a další související záležitosti.

V první řadě je třeba zdůraznit to, že změny, které tento návrh vnáší do procesu administrativy a některých pravidel organizace a řízení uprchlické vlny z Ukrajiny, přichází velmi pozdě, skoro čtyři měsíce po vypuknutí této krize. A navíc jde v podstatě ve všech případech o změny a návrhy,
které jsme my v hnutí SPD přednášeli ve veřejných diskusích,
i ve Sněmovně již od února letošního roku, kdy tato krize začala.

Jednalo se zejména o nastavení jasných pravidel důkladné registrace a lustrace příchozích uprchlíků a o nastavení takových podmínek a pravidel sociální finanční pomoci uprchlíkům, která zamezí jejímu zneužívání, na úkor českých daňových poplatníků, kteří ji financují a sami se zároveň v důsledku raketově rostoucí inflace a základních životních nákladů dostávají do těžkých existenčních problémů.

Vláda tyto naše návrhy, podepřené zkušenostmi a jasnou argumentací, v podstatě ignorovala a v původní uprchlické legislativě je nijak nezohlednila. A naše obavy se, bohužel, velmi rychle naplnily.

Chybná vládní politika vedla k mnoha negativním důsledkům,
ke zneužívání této sociální pomoci, ke vzniku fenoménu
tzv. dávkové migrační turistiky a k tomu, že se skutečnými válečnými uprchlíky se tzv. „vezou“ i vyložení ekonomičtí migranti, který tuto pomoc pouze využívají a zneužívají.

Vrcholem pomyslného ledovce je to, že vláda jednak vůbec neví, kolik válečných uprchlíků se zde fakticky nachází, jelikož odhady a údaje se liší o vysoké desítky tisíc, což má naprosto destruktivní vliv na jakékoli plánování ubytovacích kapacit, míst ve školách, zdravotní systém atd. – a hlavně to znamená vyhazování stovek milionů korun ze státního rozpočtu bez reálného podkladu a důvodu.

A za druhé, liknavý postup vlády vedl k tomu, že náš sociální systém zneužívají osoby, které, což už opakovaně musela přiznat i vláda, nemají na statut válečných uprchlíků a na statut dočasné ochrany vůbec nárok. Toto platí především pro zakarpatské Romy s maďarskými pasy, se kterými si vláda neví rady, kraje si je přehazují jako horký brambor a opět to stojí nemalé veřejné peníze.

A teď se dostáváme k novele Lex Ukrajina resp. k tomu,
že v konání vlády v tomto ohledu panují velké vnitřní rozpory
a že se fakticky ani vlastními záměry a zákony sama neřídí. V důvodové zprávě k tomuto návrhu totiž vláda uvádí:

„Po opadnutí prvotní vlny zaznamenává Ministerstvo vnitra
a Policie České republiky řadu případů, kdy není nutné dočasnou ochranu udělovat, případně pominou důvody, aby u konkrétní osoby dále trvala. Je třeba vycházet z premisy, že dočasná ochrana je subsidiární formou ochrany, tedy aplikuje se pouze v případě,
že není za ochranu odpovědný jiný stát. Jedná se zejména o situace, kdy je zjištěno, že osoba je zároveň občanem jiného členského státu Evropské unie…“.

V čem je onen rozpor? No přece v tom, že vláda uznává,
že statut dočasné ochrany byl mnoha (vyloženě ekonomickým) migrantům udělen neoprávněně, a že ho touto novelou (věcně správně) navrhuje napříště neudělovat resp. zrušit, jestliže jde
o osoby, které mají kromě ukrajinského občanství i  občanství jiného státu Evropské unie.

Zároveň však vláda a ministerstvo vnitra nedělají naprosto nic
pro to, aby zde tyto osoby již na náklady státu nadále nepobývaly. Naopak, proti vůli občanů a místních samospráv tyto osoby bez nároku na dočasnou ochranu a na sociální pomoc umísťuje do různých lokalit v České republice s vidinou toho, že zde budou pobývat velmi dlouho.

Jako poslance zvoleného za hlavní město Prahu - i jako dlouholetého občana městské části Praha 10 - mě pochopitelně zajímají hlavně ty případy, které se týkají mého regionu a občanů, které zastupuji. Proto  jsem ve věci zřizování ubytovacích zařízení pro migranty bez nároku na dočasnou ochranu, tedy hlavně pro ukrajinsko-maďarské Romy, už i písemně interpeloval ministra vnitra Rakušana z hnutí STAN.

Jde hlavně o tzv. stanové městečko pro 150 migrantů, ukrajinsko-maďarských Romů z Hlavního nádraží, které už se čile staví na pozemku České pošty v Malešicích, a to bez vědomí místních občanů (a do velké míry proti jejich vůli) i bez vědomí vedení místní radnice. Pouze ze svévolného rozhodnutí ministra vnitra Rakušana a pražského pirátského primátora Hřiba.

Mimochodem, dle vyjádření starostky Prahy 10 Chmelové jsou s výstavbou stanového tábora spojené i problémy s kácením dřevin bez potřebného povolení, což je signifikantní pro dokreslení toho, jak důležité jsou pro celostátní i pražskou vládu příslušné právní normy a legální postupy.

Ministra Rakušana se ve své interpelaci táži mimo jiné na to,
proč toto rozhodnutí nekonzultoval s občany Prahy 10, kterých se jeho negativní dopady budou nejvíce dotýkat.  A dále také na to, jaké budou celkové náklady na vybudování a provoz tohoto zařízení, které, proti své vůli,  financují čeští daňoví poplatníci. A rovněž i na to, jak hodlá v tomto táboře a v jeho okolí, zajistit bezpečnost, hygienu, sanitaci  a veřejný pořádek. A kolik to bude stát.

Hlavní otázkou je ovšem to, proč ministerstvo vnitra a vedení Prahy vůbec zřizují – a z veřejných peněz financují – ubytovací zařízení pro osoby, které nejsou válečnými uprchlíky a které nemají žádný právní ani jiný nárok na pobyt v České republice financovaný českými občany resp. nemají nárok na dočasnou ochranu an našem území, což vláda explicitně přiznává a tímto návrhem zákona to i potvrzuje!

Ministr vnitra Rakušan a primátor Hřib dále rovněž rozhodli i o umístění 120 ukrajinských Romů do domu ve Vrchlického ulici v městské části Praha 5, a to opět bez konzultace s místní radnicí a místními občany. Přičemž celé vedení a zastupitelstvo městské části Praha 5 s tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasí. A uvádějí proto relevantní důvody. Mimo jiné ty, že tato lokalitě je už nyní kriticky zatížena uživateli návykových látek z blízkého nízkoprahového zařízení pro drogově závislé a přísun dalších tzv. nepřizpůsobivých osob kvalitě života v této části Prahy a bezpečí domácích občanů, kteří to celé financují, rozhodně nepřidá. Mimochodem, i v lokalitě Malešic, v blízkosti místa, kde se staví ono zmíněné stanové městečko, se rovněž nachází ubytovací zařízení pro bezdomovce.

Co tím chci říct? Že se vláda ve věci uprchlické vlny chová alibisticky a pokrytecky a že obchází i své vlastní normy. A že hlavně obchází občany.

Není tedy, bohužel,  až tak podstatně, co bude v přílušném zákoně (Lex Ukrajina) napsáno, ale jestli to bude v praxi skutečně platit, zda to bude dodržováno a vymáháno. Dle skutků a dosavadní činosti této vlády se lze důvodně domnívat, že nikoli, že půjde jen o její další Potěmkinovu vesnici a habaďůru na české daňové poplatníky. A o to, aby se pomyslný vlk nažral a koza zůstala celá….

Tato slova jsem pronesl ve Sněmovně v rámci diskuse nad vládní novelou zákona „Lex Ukrajina“. Čekal jsem, zda ministr vnitra Rakušan nějak zareaguje a odpoví alespoň na část z otázek, které si v souvislosti s vládním svévolným přístupem k řešení tzv. uprchlické krize kladu nejenom já, ale hlavně čeští občané. Zejména ti z nich, kterým Vít Rakušan již nastěhoval, nebo ještě hodlá nastěhovat, do sousedství nepřizpůsobivé migranty, dávkové turisty, kteří nemají žádný nárok na jakoukoli pomoc od českého státu a od českých daňových poplatníků. Nestalo se tak. Ministr Rakušan v diskusi pouze krátce vystoupil s tím, že přece „Ty lidi, co nemají kde bydlet, nenecháme spát na nádraží…“.

A to už jsem se neudržel a musel jsem reagovat faktickou poznámkou, kde jsem se ministra vnitra zeptal, že by mě moc zajímalo, když má takovou starost a péči o důstojné ubytování a stravování maďarských státních příslušníků, co dělá pro naše vlastní české bezdomovce, kterých je dle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2019
cca 24 000, z toho 2600 dětí. Jakým způsobem se stará o to, aby byli v teple, zaopatřeni jídlem, dostali sociální dávky a aby měli kde spát – když má takovou starost o tyto maďarské turisty. Odpovědí mi bylo jen jeho hluboké mlčení.

A ještě jedna důležitá věc musí v této souvislosti zaznít: stanovým městečkem v Malešicích (a v pražské Troji, které už je zaplněné) to velmi pravděpodobně nekončí. Dobrovolník Tibor z neziskové organizace, která pomáhala migrantům na Hlavním nádraží pro server Aktuálně.cz prohlásil: "Očekáváme, že se stany (v Malešicích) zaplní do několika hodin a další, kdo do Česka přijedou, se do nich nevejdou.“.

Co to znamená? Že vládě a ministru Rakušanovi vůbec nejde o rychlé ukončení pobytu těchto osob, které nejsou válečnými uprchlíky, ale pouze ekonomickými migranty bez nároku na dočasnou ochranu, v České republice na náklady českých občanů. 

Naopak. Příslušné orgány - a spřátelené migrační neziskové organizace – zjevně počítají s tím, že tato turistika bude pokračovat, že vyrostou další stanové tábory a že z toho bude další zajímavá investiční a dotační příležitost pro pohodlné a dlouhodobé dobývání renty.

A nám přiznávají jediné právo – celé to zaplatit a mlčet. Já mlčet rozhodně nebudu!